Komentáře čtenářů

Na této stránce budeme zveřejňovat vaše příspěvky, které nám zašlete na:

Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah zveřejněných příspěvků čtenářů. Zaslané příspěvky neprochází gramatickou ani stylistickou úpravou. Redakce serveru si vyhrazuje právo nezveřejnit texty obsahující vulgární výrazy, urážky, hanobení rasy či národa. 

Starší příspěvky:

Poslední příspěvek: 27.4.2008

Od: Fred Rosenfeld

It came to my notice, that there is some problem with the format/content/size of KVART. At the risk of being called an interfering old so and so, I nevertheless would like to make the following observations.
First of all, the present problems are nothing new! In the past, there were several times, when the same questions were asked, it was requested more than once, that an editorial committee should be formed. (This never happened).
KVART, like many other things is a project, and there are several basic questions which should be asked and answered. Namely: What is to be achieved, who is to be reached, what is to be covered, what format/size, who is to be in charge, how will the costs be covered etc.,etc. What is also important is, that this is not the end. Over the years most of the criteria will change, and therefore must be readdressed! The objectives of SOKOL MELBOURNE in 1975 are very different from those of SOKOL MELBOURNE in 2008, and so are the general circumstances. The original SOKOL was a gymnastic association modeled on the long standing SOKOL tradition, the same as any other SOKOL all around the world, complete with uniforms, oaths, and the SOKOL constitution, also a member of International SOKOL. At that time there were many associations/clubs which looked after other matters such politics, sport, theatre, religion and so on, and also an ethnic newspaper. Our homeland was under communist rule, there were no computers, no websites or any of the modern tools of communication. The SOKOL of today and everything else is vastly different to 1975.
The only surviving associations/clubs are SOKOL and Šumava. Our home country is free.There is no ethnic journal, all the traditional activites of Sokol have ceased, we are an incorporated association bound by strict association rules and if we like or not, are a typical ETHNIC ASSOCIATION. But what is important is, that we own a magnificent debt free Natinal House and by and large deliver a good range of services to our community. So now to the question of KVART.
The six part history of SOKOL by Aleš Nebeský tells us that the first issue of the monthly „SOKOLSKÝ LIST“ was dated January 1984. The editor was V.Haramul. The aim was to inform members and the wider communnity of all the activities of SOKOL and of other events such as weddings etc. This publication was under the full control of SOKOL. (As it should be.) The next mention is: In August 1989 the publication is issued in a new format and under a new name, „KVART“. A lot more information is available from a communication to SOKOL by Jiří Špiegl dated 30.9.2006.
From this we learn that KVART was to be an independent journal replacing the defunct Hlas Domova/Hlasy/Panorama. Mr. Špiegl to have sole control, that KVART was his property, he was not interested in how it was to be funded, but that two pages would be set aside for the exclusive use of SOKOL. I do not know to what degree the management of SOKOL was in agreement with these terms. What is important is, that from that date SOKOL lost control over its own publication!
Mr.Špiegl resigned in June 1990. He states that he had an agreement with Pavel Pospíchal that he would never transfer control of KVART to anyone else, net even to SOKOL, but agreed to let Pavel continue with KVART as long as he was Chairman of SOKOL, but under certain conditions which included the independence of KVART. In the absence of Pavel, we have no way of proving his claims. Thus Pavel continued as editor of KVART until he resigned, all the time adhering to his „Editorial Rights“. So even though Pavel was a member of the committee, SOKOL had no control over KVART, even though they carried the financial burden. During the long reign of Pavel, there were many instances where people accused him of misuse of his editorial rights, but all in all, KVART was accepted as fulfilling its duties. There is no doubt that KVART always published all the subject matters requested by the committee. More recently KVART was published by Milena Petrová and Barbara Semenov. Milena retired for family reason, Barbara for reasons which she gave in the April 2008 issue.
So where do we go from here?
First of all SOKOL must resume full control KVART. Secondly it must decide if KVART is to be a broader ethnic journal, or strictly a SOKOL MELBOURNE INC. publication. It must also carefully consider content, lay out, size etc.etc. Quality should be more important than quantity. There is no rule which states that KVART must contain so and so many pages. Personally I would like to suggest the following. Return to the practice of publishing donations to KVART, the National House and so on. Give more details on forthcomming films, a short resume, actors names etc. Consider a regular column on the profiles of some of our living and deceased members. Publish information on what is going on in other of our communities in Australia,(Sydney, Brisbane, Perth, Adelaide etc.) That is about all. Good luck for the future.
Fred Rosenfeld
P.s. I write in English for the benefit of the many people who constantly ask me questions about SOKOL, KVART and the National House and whos command of the Czech Language is limited.

Poznámka redakce: Další dokumentace spolu s vyjádřením Pavla Pospíchala je čtenářům k dispozici na http://alenene.blogspot.com rubrika "k historii Kvartu"


Od: Gosia Zachwieja

V sobotu 29.září 2007 proběhlo tradiční polsko-české disko, organizované polskou Dziuplou. Hlavní organizátorka paní Gosia Zachwieja nám zaslala následující stížnost:

 Dear Sokol Committee,

I am writing this to you to express my extreme disappointment at the treatment I have received from the members of your organisation during my last function on the 29th of September 2007.

On the 29th of September 2007, I held a private function for members of Dziupla and other special guests. My role as a host is to ensure that all guests at the function are enjoying themselves, the venue is peaceful and safe and everyone is feeling welcome and happy to be spending the night with Dziupla. On this night, however, I was forced to devote most of my time to being pursued by 4 members of your new self-appointed committee (Mr Lorenc, Mr Martin, Mrs Jahoda ) and especially Mr Lukas Martin, whose name I found out later on as neither he nor any of his companions introduced themselves to me at any stage during the night. Mr Martin and his three colleagues have pushed their way into my party without invitation or paying the entry fee.

This has never happened before in my 15 years of working with the Sokol Melbourne club hence my upset on the night and till this day. I feel I have been treated very poorly and without respect by Mr Martin. A number of times during the night he has approached me to interrogate me in regards to my relationship with your club, how much I am paying, how much money I am collecting, who are the members of my security team, alcohol consumption on the premises, etc, etc. Then suddenly before 1am, Mr Martin has come to me to request me to turn off the music, pack up the DJ and escort all the guests out of the premises by 1am. If I did not comply, he told me that he would perform this task himself and would cut off the power to the building to speed up the process. I found him to be very rude, disrespectful and offensive and he has, a number of times during the night, made me upset to the point of tears.

As I have mentioned previously, I have been working with your organisation for around 15 years, I have always ensured that the venue is left clean and neat after every one of my functions. I have always treated your members with respect and dignity that is due to any human being, however, I am extremely disappointed by the way I have been treated.

More so, I have previously discussed my bookings for the 2008 year with your committee members and your committee has approved them. On this basis, I have begun a massive advertising campaign for next year's events and invested money in an online campaign via my website despite huge development costs and in the press by advertising the 2008 calendar including your venue in the Polish community newspapers.

 The events of the night on the 29th of September have cast a shadow of doubt on our relationship.

Gosia Zachwieja.
Dziupla Melbourne

Od: Jan Kratochvil


Muzeum českého a slovenského exilu 20. století v Brně na ulici Štefánikově 22 informuje exulanty českého a slovenského původu z celého světa a vyzývá po laskavém zvážení ke spolupráci.
Muzeum bylo založeno v součinnosti spolu s dcerou generalisima Maurise Pellé, spoluzakladatele Československé republiky, dále s Jiřím Ingrem - synem armádního generála Sergeje Ingra, Rotou Nazdar v Paříži, rodinou jejího prezidenta generála J. Flipo též (doplněno části archivu Dr. Alice Masarykové, dcery prezidenta - osvoboditele Tomáše G. Masaryka z pozůstalosti spolupracovníka Dr. Masarykové při zakládání československých škol v exilu univ. prof. PhDr. Dr. Josefa Kratochvila), Společností pro vědy a umění v USA členy, Obcí orelskou v exilu, jednotlivými Sokoly, Československou obcí legionářskou v Kanadě, zast. předsedou - plk. B. Moravcem, rodinou plk. Bartoše - nár. soc. poslance a člena para-výsadku CLAY–EVA, novinářem Standem Bertonem – Austrálie a novinářem Františkem Bejčkem, hokejistou Olegem Zábrodským a dalšími jednotlivci, krajanskými organizacemi a spolky. Dále muzeum exilu prostřednictvím Společnosti pro kulturu a dialog K2001, o. p. s. spolupracuje s Národním muzeem v Praze (výstavy o exilu), Slovenským národním muzeem v Martině (výstavy exil), Slovenskou národní knižnicí v Martině, zast. Peterem Cabadajem, Úřadem dokumentace a vyšetřovaní zločinů komunismu, poslanci Evropského parlamentu a dalšími institucemi i jednotlivci po celém světě. Výstavy věnované exilu jsou pod záštitou českých a slovenských prezidentů p. Václava Havla, nyní prezidenta p. Václava Klause a prezidenta Slovenské republiky p. Ivana Gašparoviče, dříve prezidenta R. Schustera.
Hlavní činností muzea je mimo trvalé expozice v Brně na ul. Štefanikově 22 věnované exilu, zpracovávání archivu exulantů, natáčení dokumentárních filmů i pro Českou televizi na téma exil, zachycení vypovědí exulantů na filmový pás, exilové výstavy po celém světě, publikační činnost (byla vydána řada publikací a natočeny dokumentární filmy na téma exil). Autoři mají za sebou desítky výstav ve světe včetně Austrálie i Izraele, a to ve spolupráci s Ministerstvem kultury Lucemburského velkovévodství – zastoupeném ministryní kultury a Národní knihovnou v Lucembursku, Lichtenštejským knížectvím – v Praze za účasti Jeho jasnosti vládnoucího knížete Aloise z Liechtenšteina a Její královské výsosti princezny Bavorské, Ministerstvem zahraničí ČR i jednotlivými diplomatickými zastoupeními ČR v Argentině, Belgii, Polsku, Maďarsku, Izraeli, Francii, Austrálii, Německu atd., “Českými centry“, Min. kultury ČR, městem Brnem, Jihomoravským krajem i dalšími institucemi. Výstavy v Evropském parlamentu v Bruselu pořádány pod záštitou, za finanční podpory a účasti poslanců Evropského parlamentu Petra Duchoně, Jana Zahradila, Niny Škottové, Jaroslava Zvěřiny, Oldřicha Vlasáka a dalších.
Muzeum exilu soustřeďuje co nejvíce informací o exilu pro vzdělávací účely ve školách různých stupňů výuky, své knihy věnuje školám a prosí exulanty i jejich rodiny o zaslání podkladů k této práci. Jde o doklady z uprchlických táborů –včetně dobové korespondence, táborových osobních dokladů, fotografií, zvukových i obrazových záznamů, časopisů, novin, exilových knih, písemných i jiných pozůstalostí po exulantech, kronik klubů krajanských sportovních, rodinných, uniforem, praporů, videonahrávek i trojrozměrných předmětů. Vše, co zašlete do muzea, je možno osobně prohlédnout v prostorech muzea exilu na ul. Štefanikově 22 v Brně. Každý Vámi doplněný materiál nám umožňuje rozšíření expozice i publikační činnosti.
Za muzeum exilu Vám mnohokrát děkuji.

Jan Kratochvil
ředitel muzea


Od: Tanáčovci

Milí bratia a sestry,

srdečné ale teraz zo Slovenska aj horúce pozdravy do zimnej Austrálie zasielame.
Dovoľte, aby sme sa Vám najskôr predstavili. Sme rodina Tanáčová Zuzanna Dušan a dcéra Silvia z Trenčianskych Stankoviec. V našej obci pracuje Telocvičná jednota Sokol, ktorá má 65 členov. Obec má 3100 obyvateľov. Pravidelne sa zúčastňujeme sokolských vzletov, v Prahe, kde v Tyršovom dome sme sa dozvedeli o Vás Čechoch a Slovákoch v Austrálii. Veľmi nás to zaujalo, nakoľko sme mali cestu do Melbouna. V mesiaci január nás bolo 60 Slovákov na tri týždne v Lavertone.
Prebrázdili sme Laverton, Melbourn ale aj Sydny, Balarát a boli sme pozrieť aj na tučniakov a podaktorí leteli aj na Tasmániu.
U pani Ireny Vodovej 47 Kenington ParkDr Endeavour Hills3802 sme Vám nechali české zástavy, ktoré sme priviezli pre Vás.
Teraz pravidelne čítame čo máte nové a veľmi sa nám páči Váš časopis KVART.
Neviem, či aj takto na diaľku sa môžeme zapojiť do súťaže. Takže majster Nosáľ oslávil 80 rokov.
V prípade možnej výhry - voľné lístky by sme venovali rodine, ktorá sa o nás tri týždne v Austrálii starala a zostali sme im veľkými dĺžnikmi. Tak by sme sa im aspoň takto chceli poďakovať sú to Mária a Pavol Oravcoví 45 St.Anthony Crt Seabrook
3028, tel. 93693029.

Sme veľmi radi, že aj na druhom konci sveta sme našli kus domoviny. V prípade, že cestujete domov na Slovensko alebo do Čiech a radi by ste poznali starobylý Trenčín a okolie ale aj Liptov a Tatry, tak nechávame svoju adresu Zuzanna a Dušan Tanáčoví
913 11 Trenčianske Stankovce č. 606 Slovensko
Pripravujeme v Trenčíne sokolské hry. Presný termín upresníme.



Stankovské sokolky na poslednom vzlete v Prahe cvičili skladbu -To sme mi
foto na cvičnej ploche pred štadionom Evžena Rošického

Od: Petr Strich

Výboru SMI

Jako dlouholetý člen naší organizace bych chtěl navrhnout několik bodů, které by dle mého názoru přispěly k lepšímu provozu a využití Národního Domu a k celkové spokojenosti čechů a slováků, kteří Národní Dům navštěvují, anebo se k jeho návštěvám chystají.

Časko-Slovenská společnost ve Victorii trpí vnitřním bojem a celkovou nespokojeností a to je důvod k vážnému zamyšlení. Na základě těchto skutečností vám předkládám body mých návrhů a věřím, že výbor se nad nimi vážně zamyslí.

* Členové výboru by měli být dobrovolní činitelé, bez jakékoliv finanční odměny. Měli by být zodpovědni za provoz Národního Domu, ale ne za provoz kuchyně a baru.

* Národní Dům by měl být otevřen pět dní v týdnu, kuchyň a bar pronajat pod "tender agreement"

* Veškeré větší výdaje, příjem a jiné finanční transakce by měly být schváleny na členské (popřípadě mimořádné) schůzi a publikované na SMI webových stránkách a v Kvartu.

* Schůze by měli být včas publikované a členové, kteří nemají možnost se zúčastnit by měli dát svůj názor písemně s pro a proti a ne jenom vyplnit proxy form s adresou, jménem a vlastnopručním podpisem.

* Výbor by měl více zveřejňovat a informovat členy o své činnosti

* Budoucí výbor by měl zaměstnat finančního poradce, který by upozornil na kladné a negativní záležitosti v provozu Národního Domu.

* Výbor by měl vypracovat plánovaný a skoordinovaný program s čs. náplní

* Kandidáti do výboru pro rok 2007/2008 by měli zveřejnit svůj program ohledně provozu a zlepšení činností v Národním Domě. Jejich jména by měla být včas zveřejněna jak na webových stránkách, tak také v Kvartu

Věřím, že výbor SMI vezme moje návrhy v úvahu a dá jim dostatek času k zamyšlení se nad nimi. Žádám o zveřejnění tohoto dopisu na webových stránkách SMI a v Kvartu. Odpověď výboru mi může být zaslána elektronickou cestou na adresu sales@peterstrich.com.au

S pozdravem
Petr Strich

Od: Vlasta Šustková

Milí krajané a navštěvníci Melbourne,
pokud zajdete někam do restaurace, kavárny či cukrárny, dejte nám vědět, jak jste spokojeni.
Možná i vám se bude hodit dobrý tip, pokud zavítáte do mist, která právě neznáte.


Přijďte si užít s vnoučaty babychino - capuccino do příjemné cukrárny BOHEMIA CAKES na Highett St., Highett v MLB.
Vzorná obsluha, výborné evropské zboží a každý den něco speciálního.

Blanka Fišerová

Třebechovice p. O.,13.6.2007
Vážení krajané, milí přátelé!

Moje rodná vesnička Osice, kde jsem strávila své dětství a absolvovala základní školu, je pořád v mé mysli a vzpomínkách na krásné období dětství a raného mládí. Měla jsem štěstí na kantory, kteří mě učili a vštěpovali mi lásku k rodné zemi (dnes velmi opomíjená skutečnost), lásku k literatuře a obrovskému odkazu našich předků.
skroupa_400Osičtí byli vždy hrdí na své kvalitní kantory nejen v minulosti.Jedním z nich byl v 18. století i otec skladatele naší hymny, Dominik Škroup. Byli však hrdí i na své žáky. Mezi ně patřil právě skladatel naší národní hymny – František Škroup. Byl autorem i první české opery „V studni“.
Dnes se obecní úřad potýká, tak jako mnoho jiných, s nedostatkem financí. U tak malé obce není jednoduché finančně zabezpečit obecní vodovod, plynovod a mnoho dalších věcí. Staly se prioritou pro občany, pro jejich spokojenější a kvalitnější život, ale nezbylo už peněz na věci ducha a kultury.
Chátrající budova Škroupova domu, která v minulosti sloužila jako kino, kampelička, stánek pro ochotnické divadlo, později i pošta, dnes zeje prázdnotou a je jen smutnou vzpomínkou. Obecní úřad podnikl pouze nezbytné kroky k opravě střechy, ale na víc mu nezbyly peníze.
Nadace Františka Škroupa je založena, ale na jejím kontě je velmi málo prostředků k záchraně kulturního stánku.
Osičtí stále udržují tradici a pokračují v Škroupových oslavách. Mohu říci, že se jim to daří velmi dobře. Obrovské úsilí zapálených obyvatel a obecního úřadu obce je tak vidět.
Budova školy je toho dokladem. Pomník Františka Škroupa, je však bez busty skladatele – byla totiž ukradena v r. 2006.
Před 2 týdny byla znovu odhalena busta nová a pomník Františku Škroupovi je opět důstojnou vzpomínkou na skladatele naší národní hymny.
Velmi se mi líbil Almanach, vydaný k 200. výročí narození skladatele a u příležitosti oslav dne 2. června 2001. Je pořád ještě k dostání na Obecním úřadě a opravdu vyčerpávajícím způsobem poskytuje informace nejen o vzniku obce Osice, ale hlavně o skladateli samém. Dovolím si konstatovat, že autoři této útlé knížky odvedli opravdu perfektní práci.
Nejvíc mě zaujal popis oslav v r. 1901, u příležitosti 100 let od narození Františka Škroupa, kdy obec Osice předčila v oslavách i Prahu. S velkým obdivem i úctou jsem četla řádky o tom, jak osičtí uctili památku svého rodáka. Nebylo stavení, kde by nebyl jeho portrét, nebo alespoň praporek.
Člověk by si měl uvědomovat, jak důležité je nezapomenout odkazu svých předků. Jsem opravdu hrdá na to, že jsem žila tam, kde se narodil i František Škroup a že na něj jeho rodná obec nikdy nezapomněla.
Pokud si mohu dovolit apelovat na ty, kterým něco říká národní hrdost, národní cítění, úcta k dějinám, úcta k lidem, kteří pro český národ něco znamenali a pořád ještě znamenají, pomozte prosím. Škroupův dům by byl znovu důstojný stánek pro Škroupovy slavnosti i pro obnovení tradic, které v Osicích probíhaly od nepaměti.

Zvláště pak si dovoluji oslovit naše krajany v zahraničí, kteří se tam mnohdy ocitli jako nucení emigranti a každá vzpomínka na vlast a k tomu ještě naší hymnu, v nich vzbuzovala slzy, dojetí, smutek a touhu po rodné zemi. Jsem ráda, že se tam dnes mohou vracet.

Cílem fondu je také právě prohloubení obecného povědomí o Františku Škroupovi.
Kontaktní informace
• Chcete-li pomoci i Vy, kontaktujte nás prosím na adrese

Osice 36
50326 Osice
• nebo případné příspěvky zasílejte na konto určené k tomuto účelu zřízené u České spořitelny v Hradci Králové s číslem 1084844319/0800.

S úctou a poděkováním

Blanka Fišerová
Na Kuchyňce 886
503 46 Třebechovice pod Orebem
Česká republika

tel. kontakt: 0011 420-495-592-937
mobil 776-843-121

Od: Házik Zoltán

Vec: Ž i a d o s ť.

Popri priepastných (a neustále sa prehlbujúcich) regionálnych rozdieloch a všeobecnom zaostávaní vidieka je problém chudoby a zaostalosti Rómov jedným z najvážnejších problémov slovenskej spoločnosti. Podmienky v ktorých žijú a spôsob akým žijú následne vytvárajú ďalšie bariéry medzi nimi a majoritnou časťou spoločnosti. Domnievame sa, že je nanajvýš aktuálne a potrebné venovať sa tejto téme, pretože odsúvanie problémov na neskôr len zhoršuje šance na ich úspešné riešenie v dohľadnej budúcnosti.

Na základe našich osobných a miestnych poznatkov a zistení, sme dospeli k nášmu vnútornému presvedčeniu, že je najvyšší čas, aby sme aj v záujme majoritnej spoločnosti začali vykonávať také verejno-prospešné aktivity, ktoré zvýšia šance deťom, mládeži a dospelým jedincom zo sociálne znevýhodneného prostredia uplatniť sa na trhu práce, eliminovať jestvujúce sociálne dopady, ktoré vychádzajú z ich vlastnej nedostatočnej vzdelanostnej úrovne a následne v spolupráci s predškolskými a školskými zariadeniami organizovať spoločné akcie, súťaže, v rámci ktorých vštiepime základné životné postoje.

Touto cestou Vás ctene ž i a d a m, aby ste podľa vlastného uváženia podporili finančnou čiastkou základnú činnosť našej namáhavej ale pritom účelnej a efektívnej práce.

H á z i k Zoltán, v. r.
predseda, štatutárny zástupca OZ

Kontaktná adresa:
Házik Zoltán
Rožňavská č. 859/20-1, 979 01 Rimavská Sobota,
Slovenská republika
č. tel.: +421 910 360 299,
e – mail: hazik.zoltan@zoznam.sk , modifikacia.epr.21@zoznam.sk

Bankové spojenie:
Bežný účet: Slovenská Sporiteľňa, a.s. pobočka Rimavská Sobota, č. účtu: 0381 720 537 / 0900
Dotačný účet: Slovenská sporiteľňa, a.s. pobočka Rimavská Sobota, č. účtu: 381 907 035 / 0900

Od: Jan Kratochvil

V rámci výzkumného projektu „Můj nový domov Austrálie“, který přímo navazuje na naši mnohaletou práci o exilu, započatou již v 50. letech v německém exilu historiky univ. doc. PhDr. Antonínem Kratochvilem (strýcem) a univ. prof. PhDr. Josefem Kratochvilem-Baby KKCM (otcem), autory mnoha odborných knih o historii, např. „Žaluji“ (o zločinech komunismu), jsme pokračovali cestou filmových dokumentů a rozhovorů s československými uprchlíky z období mezi roky 1938-1989 v rozsahu cca 200 hodin.
Ze záznamů se stříhají dokumentární filmy. První díl byl odvysílán v České televizi na 1. programu dva měsíce po našem návratu z pracovní cesty po Austrálii v rámci křesťanského vysílání jako dokument o různorodých křesťanských komunitách mezi československými uprchlíky v Austrálii – např. výpověď generálporučíka Vladimíra Nedvěda – velitele 311. bombardovací perutě RAF. Na dalších dokumentech se pracuje.
Nesestříhané záznamy budou předány MZV ČR na DVD nosičích pro případné využití diplomatů pracujících v Austrálii jako informační materiál o krajanech. Záznamy výpovědí exulantů jsou mimo jiné též určeny pro televizní vzdělávací vysílání. Možnost odvysílání v ČT domlouvá režisér Milan Růžička, spolurealizátor projektu.
Při práci s filmovými záznamy – na rozdíl od jiných badatelů, kteří pracují jen se zvukovým záznamem nebo s tužkou a fotoaparátem – mají filmové výpovědi tu výhodu, že zachycují   v mnoha případech poslední obrazový záznam osobností, které vzhledem k vysokému věku následně zemřely. Např. parašutista Karel Niemczyk, radiotelegrafista výsadkové skupiny „Calcium“, vysazené nad protektorátem v dubnu 1944, ve své výpovědi vzpomíná na události 2. světové války a to, co všemu přecházelo, což má pro mladou generaci, které chybějí informace, nedocenitelný význam. Karel Niemczyk zemřel 14 dní po natáčení.
Výpovědi exulantů jsou neopakovatelné záznamy hrdinství Čechoslováků v boji s totalitním režimem ve všech dobách.
V časopise MZV ČR České listy byly otiskovány naše příspěvky o exulantech v Austrálii jako součást projektu Můj nový domov Austrálie.
V červnovém čísle Českých listů vyšel článek věnovaný amatérskému divadlu v Melbourne, které udržovalo jazyk, vlastenectví i kulturu Čechoslováků v Melbourne v  50. až 80. letech 20. století.
V čísle 7-8 2006 vyšel příspěvek o 3. protikomunistickém odboji a politických vězních totalitního režimu, z nichž někteří uprchli též do Austrálie.
V č. 9 byl otištěn příspěvek o loutkářích Evě a Karlu Řehořkových z Adelaide, jejichž loutkové divadlo vedlo mladou generaci k odporu k totalitním režimům po celém světě a udržovalo mezi nimi český jazyk. Také vzdělávalo české děti prostřednictvím hry v jiných jazycích po vzoru Jan Amose Komenského „Škola hrou“.
O osobnosti, jejíž osud je velmi komplikovaný – Ice De Detrich –, řídící české vysíláni Radia SBS v Sydney, hovoří článek v čísle 10 Českých listů.
Na prosinec roku 2006 byl ponechán dramatický příspěvek o osudu Židů v Praze v době nacistické okupace – výpověď přeživšího Petra Rösslera.
V tomtéž čísle byl otištěn článek věnovaný naší cestě po Austrálii s poslancem Evropského parlamentu Petrem Duchoňem. Europoslancova cesta byla zaměřena na otevírání našich výstav o Čechoslovácích v Austrálii v Perthu a Canbeře, vzhledem k naší  společné práci s evropským poslancem na expozicích pro Evropský parlament v Bruselu.
Součástí plnění projektu je též I. díl barevné vázané publikace na křídovém papíře vel. A4 v pevných potištěných deskách v přebalu . Je doplněna asi 2500 fotografiemi, z větší části pořízenými Janem Kratochvilem nebo z archivu Jana Kratochvila a Muzea českého a slovenského exilu 20. století. Kniha má 260 nečíslovaných stránek. Publikace vypovídá o tématu v rámci řešení výzkumného projektu RM 01/17/05.
Zásadní část publikace je věnovaná výpovědím exulantů z Melbourne, Sydney, Canberry, Brisbane, Modrých hor, Tasmánie (Hobartu a Launcestonu) a dalších míst v Austrálii. Hodnota výpovědi není jen v datech a informacích o organizacích, spolcích, sdruženích, sportovních klubech, výtvarných umělcích atd., ale
v autentičnosti výpovědi, jak jsme ji zachytili při práci na projektu.
Považujeme za důležité neměnit výpovědi stylisticky ani jazykově, ale věrohodně zachytit hodnotu jazyka exulantů dlouhodobě žijících mimo území své původní vlasti v jinojazyčné oblasti. Jazyk exulanta je v mnoha případech již archaický, ale vyjadřuje autenticitu vlastenectví, udržovaného mimo svoji rodnou zem, která je v případě Austrálie nedozírně vzdálená. Exil v Evropě i jinde blíž své rodné zemi netrval tolik na komunikaci v mateřském jazyce (např. SVU hovoří anglicky) tak jako ve vzdálených zemích, kde většina exulantů předpokládala, že se již nikdy nevrátí a snažila se svůj stesk po domově nahradit udržováním jazyka, národních tradic a svátků.
Výpověď v původní podobě svou hodnotou, dá se říct, navazuje na práci významných sběratelů lidové slovesnosti v předchozích staletích – např. Františka Sušila, se kterým spolupracoval docent Karlovy univerzity filosof PhDr. Josef Kratochvil( naš dedeček) a řada dalších, ale též na práci Leoše Janáčka, zachycující původní podobu jazyka, např. v Lišce Bystroušce. Badatelé se snažili zaznamenat vše a nezasahovat do původní podoby.
Na základě našeho výzkumu můžeme konstatovat, že vztah k mateřskému jazyku i vlastenectví, obzvlášť ve vzdálené Austrálii, dává jazyku krajanů zvláštní důležitost. To, jak je v podání lidí dlouhodobě žijících mimo svoji zem jazyk živý, lze ukázat např. na zpracování cest Eskymo Welzla, vydaných Rudolfem Těsnohlídkem a graficky upravených Josefem Čapkem.
Uvádím názor Rudolfa Těsnohlídka na původnost jazyka: „Jeho líčení severních krás je tak malebné, že si člověk hned čtené slovo doplní barvami, proto je nejlépe přidržeti se přesně textu a zachovati rázovité jednotlivé věty v původním znění.“
Nyní budu citovat z naší knihy MŮJ NOVÝ DOMOV AUSTRÁLIE, abych uvedl podobnost jazyka Čechoslováků vzdálených od sebe místem i stoletím. Poetičnost výpovědi prostého nevzdělaného člověka působí úsměvně, ale věrohodně vypovídá o vztahu k rodnému jazyku.
„1. října 1969 a 2. jsme přistávali na sydneyským letišťu. To bylo trochu horší s řečó. Nikdo neuměl blafnót anglicky kromě Thank you a good bye ani prd.“
„Tak jsme potom dobrý tři, čtyři roky drželi partia dohromady, protože jsme neuměli anglicky ani bú, v tý fabrice tam byli Jugoslávci, Chorvati, Srbové, Makedonci, Italové, Turci, levanéza, Maltéze, sem tam se tam objevil nějaké Němec, Rakušák a Čech. Takže my jsme uměli nadávat v patnácti řečech, ale anglicky ani bú.“
V letošním roce jsem trávil dlouhý čas mezi kopáči opálů. Jejich jazyk byl natolik poetický a svérázný, že jakákoliv úprava by z něj vytvořila paskvil.
Publikace MŮJ NOVÝ DOMOV AUSTRÁLIE byla vydána v nákladu 2000 výtisků, MZV ČR přispělo na vydání víc než jednou čtvrtinou finančních prostředků, dále přispěl úřad hejtmana Jihomoravského kraje a velkou část hradila finančním i nefinančním plněním rodina Kratochvilova.
Naším záměrem je vydat dalších 6 dílů. Případné vydání dalších dílů bude vycházet z materiálových i finančních možností.
Část nákladu publikace byla předána bezúplatně odboru OKKV MZV ČR, část velvyslanectví v Austrálii, část do veřejných knihoven prostřednictvím Moravské zemské knihovny a jejího ředitele dr. Kubíčka, předsedy Sdružení knihoven ČR, včetně výtisků pro Statní vědeckou knihovnu. Část byla a nadále bude bezúplatně věnována středním školám prostřednictvím asociace středních škol. Do prodeje šlo asi 100 až 120 knih. Část nákladu zůstala v majetku Společnosti pro kulturu a dialog K2001, o.p.s., a bude používána jako katalog při dalších možných výstavách.
Naše badatelská cesta v roce 2006 po Austrálii byla plně financována z rozpočtu rodiny Kratochvilovy včetně našich nákladů spojených s vernisážemi výstav o exilu v Austrálii.
Mimo publikace jsme zpracovali výstavu v rozsahu 60 zarámovaných panelů v hliníkových rámech dle návrhu architekta Tomáše Rusína o rozměru 100 x 135 cm, graficky ztvárněných malířkou Sabinou Kratochvilovou, autorkou grafických úprav publikací.                       
Přepravu výstavy do Austrálie na velvyslanectví ČR zajistilo MZV ČR, odbor OKKV za zásadní pomoci ředitele dr. Zdeňka Lyčky. Rozsáhlá expozice je připravena z materiálů o osudech našich krajanů sesbíraných po celém australském kontinentu v předchozích letech. Slavnostnímu otevření v Canbeře v nádherných prostorách anglikánského chrámu přecházel varhanní koncert za velké účasti krajanů i zástupců diplomatických sborů. Úvodní slovo pronesl poslanec Evropského parlamentu za ODS Petr Duchoň a velvyslanec České republiky v Austrálii Karel Pažourek. Oba přínos expozice i zájem Čechoslováků velmi pozitivně zhodnotili, což je doloženo filmovým záznamem.
Z Canberry se expozice přemístila na univerzitu do Perthu, kde ji mimo výše zmíněných osobností spoluzahajoval rektor místní univerzity. Úvod doprovodného koncertu byl zahájen českou hymnou interpretovanou slovenským operním zpěvákem.
Dle vyjádření návštěvníků obou vernisáží je výstava zdařilá a vyvolala nebývalý zájem..
Výstava navazuje na dlouhou řadu našich výstav za posledních 10 let pořádaných po celé ČR i v zahraničí. Uvádím jen ty nejdůležitější, které jsou navíc pod záštitou prezidentů České i Slovenské republiky Václava Havla, následně Václava Klause. Prezident České republiky pan Václav Klaus nám též jednu z výstav v Brně v roce 2005 zahajoval. Řadu výstav zahajovali předseda Senátu Parlamentu ČR a asi 10 českých a slovenských ministrů i dalších představitelů statní správy.

Přehled výstav: 
Senát Parlamentu České republiky - dvě výstavy
Národní muzeum v Praze
Muzeum Policie ČR
Moravské zemské muzeum  
Dům uměni města Brna
Moravská zemská knihovna

Expozice v Brně ve 4 budovách a v Národním divadle v Brně za účasti 10 ministrů České i Slovenské republiky včetně předsedy Senátu Parlamentu ČR – spojeno zahajovacím koncertem České filharmonie pod řízením šéfdirigenta Petra Altrichtera.
V mnoha zemích světa zahajovali naše výstavy ministři těchto zemí, např. v Moskvě to byl dvakrát ministr kultury Ruské federace, v Lucembursku ministr kultury Lucemburského velkovévodství a dvakrát český ministr kultury, který otevřel naše výstavy také v Evropském parlamentu v Bruselu, v Mnichově, Budapešti a na dalších místech. V Bukurešti a v Paříži zahajoval výstavu premiér České republiky, výstavy byly prezentovány také ve Stockholmu, Berlíně či Bruselu. V Národním muzeu Slovenska v Martine výstavy zahajovali slovenští ministři a poslanci. V Muzeu Policie ČR v Praze se vernisáže kromě ministrů kultury, vnitra a dalších resortů poprvé v historii českého státu zúčastnil jako náš soukromý host Jeho výsost vládnoucí kníže lichtenštejnský a Její královská výsost princezna Bavorska.
Veškeré naše výstavy byly vždy doplněny autorskými tematickými publikacemi v podobném formátu a obsahu jako „Můj nový domov Austrálie“, např. dvoudílná publikace „Židovská Morava – Židovské Brno“ o osudech Židů na historickém uzemí státu. Součástí těchto výstav a publikací byly též přednášky na Masarykově univerzitě i jiných univerzitách včetně diskusního fóra na dané téma za účasti řady odborníků z dané oblasti.
Ke každé výstavě byly natočeny profesionální filmy pro Českou televizi, které byly následně odvysílány na hlavních kanálech ČT. Mediálními partnery byly vždy Česká televize a Český rozhlas.
Následovala řada rozhlasových pořadů na tato témata včetně diskusních fór.
Jako přílohu přikládám několik desítek článků a hodnocení naší práce v českém i zahraničním tisku z několika set článků o nás napsaných.
Projekt má mimo prezidentů České i Slovenské republiky záštitu bývalého ministra zahraničních věcí ČR a CERTIFIKÁT ministra kultury České republiky za nejvýznamnější projekt.

Email: | Privacy Statement | © 2005 - 2011 Sokol Melbourne
Powered by Etomite 0.6 (Prelude).
Creative Commons License
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko
Creative Commons License
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 2.5 Australia

Website hosted by Jan Tomka